14. 10. 2014

Úryvkové úterý (34) - Chraň nás od zlého


Podrobnosti o projektu naleznete ZDE.



Kniha: Chraň nás od zlého
Autor: Lisa Collier Cool, Ralph Sarchie
Nakladatelství: NOXI
Série: -
Rok vydání: 2014

Úryvek: Zatímco jsem byl v suterénu ohrožován zlými silami, zaznamenal Joe v případu nový znepokojivý obrat. Asi dva týdny poté, co s nimi duch hrál hry s kouřem a se zrcadlem, se stala Gabbyina nejstarší dcera cílem neuvěřitelně krutých nadpřirozených útoků. Přestože měla mladá nevěsta nejkrásnější tvář z celé rodiny, se světle olivovou pokožkou, kolem které ve vlnách splývaly tmavé husté vlasy, a měla výrazné tmavé jiskrné oči, teď měla velmi zasmušilý a téměř nepřátelský výraz. Vyzařoval z ní tak intenzivní pocit neštěstí, že ji obklopoval jako hustý černý mrak. Vzbuzovala pocit, že bylo-li by vyřčeno něco nevhodného, začala by dštít hromy a blesky.
Když Joe mírným hlasem požádal Lucianu, aby si pověsila na krk medaili svatého Benedikta a nenechávala ji ležet na stole, okamžitě vybuchla. „Nosila jsem na krku medailon s Pannou Marií, a dnes ráno zmizel,“ oznámila téměř vzteklým hlasem a rozhlédla se po pokoji, jako by měla podezření, že jí ho někdo z rodiny vzal, zatímco spala. „Byl celý ze zlata!“
            „S tím si nedělejte starosti,“ snažil se ji uklidnit můj partner. „Za zmizením vašeho medailonu stojí ďábel, chce vyvolat hádku a postavit vás proti ostatním členům rodiny. Ten duch chce, abyste si šli jeden druhému po krku. Proč si nechcete dát na krk druhý medailon?“
            „Provázek je příliš dlouhý,“ stěžovala si Luciana. Podala medailonek Carlovi, který se držel stranou, výraz jeho tváře prozrazoval obojí: snahu svou prudkou snoubenku ochránit, ale také jisté obavy. Přestože mu bylo jen pětadvacet let, vlasy z jeho čela ustoupily dozadu a odhalily vysoké čelo, jež zdůrazňovalo jeho jestřábí nos. Byl celý v černém a v levém uchu měl zlatou náušnici. Sáhl do kapsy těsných džínů, vytáhl z ní švýcarský nůž a opatrně šňůrku zkrátil.
            „Co děláš? Teď je příliš krátká!“
            Carl uřízl další kousek šňůrky z klubka, které jsme přinesli, Luciana ho popuzeně pozorovala. „Je to tak v pořádku?“
            Vzala medailon a opatrně, aby se nezachytil za ohon, si ho přetáhla přes hlavu. „Myslím, že ano,“ přiznala neochotně. Zastyděla se za svůj výbuch a dodala: „Omlouvám se, že se chovám tak hrozně, ale v noci jsem spala jen půl hodiny.“
            „Tím se netrapte,“ poradil jí Joe. „Vím, že jste rozrušená a vyděšená. Zavoláme Ralpha, abychom zjistili, jaký problém tady vlastně máme.“
            Vzteklý výraz z její tváře zmizel, klesla do židle a vypadala, jako by na svých křehkých ramenou nesla tíhu celého světa.
            „Před několika týdny, asi ve dvě hodiny v noci, jsem si četla ve svém pokoji. Na stolku u postele jsem měla sklenici s vodou. Když jsem vstala, abych v hale rozsvítila světlo, to kvůli mé setře, která byla venku na párty, sklenice se vymrštila mým směrem a těsně minula mou hlavu.“
            Šlo o první útok na její osobu a její křik přivolal celou rodinu. Bála se zůstat sama, proto další noc spala v sestřině pokoji. Uprostřed noci se postel, o kterou se dívky dělily, začala divoce třást, skákala po podlaze nahoru a dolů. Opět rodinu probudil křik, ale v okamžiku, kdy rozsvítili, třesení ustalo.
            Takové příhody jsou charakteristické. Za tmy se dějí divné věci, které ustanou, když se rozsvítí. Jde o typickou ďábelskou hru, jejímž cílem je vyvolat strach a úžas. Oběti se pak tážou samy sebe: „Opravdu se ta postel třásla, nebo to byla jen noční můra? Zdálo se nám to, nebo jsme si to obě jen představovaly?“ I když se zlé síly zpočátku projevovaly skrytě, den po dni přitvrzovaly. Zamoření domu zlými silami se rychle změnilo ve fyzický útlak. Po otočení vypínačem ďábel nejen nemizel, ale začal napadat i za denního světla.
            Pokaždé si vybral stejnou osobu, Lucianu. „Každý den jsem poškrábaná,“ popisuje. „Většinou mám široké červené pruhy přes celé paže, které ale rychle mizí, někdy už za několik minut. Jednou v noci kolem druhé hodiny jsem na kůži ucítila bolestivé pálení, vzbudila jsem se s pentagramem vyrytým do kůže na břiše. Podruhé mě pálila paže a měla jsem pocit, jako bych celá hořela. V zrcadle jsem si přečetla na paži vypálené číslo – 666 – ďáblovo číslo.“
            Bylo zvláštní, že se hlavní obětí útoků stala právě budoucí nevěsta. Dvě její mladší sestry ji popsaly jako silného jedince, byla krásná, dobromyslná a ctižádostivá. Při práci v Tajemnu jsem zjistil, že není možné určit důvod, který by vysvětlil, proč je nějaký člen rodiny vybrán k ďábelským útokům vedle lidí, jež jsou napadáni kvůli své slabosti, kterou ďábel rychle vycítí. Často bývá takovou osobou dítě, tito falešní duchové rádi pokoušejí děti. Je to krutá, ale efektivní taktika: v případě, že se zlá síla snaží dostat matku, je nejlepší cestou ke zlomení matčiny vůle a oslabení jejího odporu k útlaku brutální napadání jejího dítěte.

Str. 31-33

Žádné komentáře:

Okomentovat