30. 9. 2014

Úryvkové úterý (32) - Škola dobra a zla


Podrobnosti o projektu naleznete ZDE.





Kniha: Škola dobra a zla
Autor: Soman Chainani
Nakladatelství: CooBoo
Série: Škola dobra a zla 1
Rok vydání: 2013/2014

Úryvek: Navěčtí kluci se obezřetně přiblížili k rakvím. 
"My chcem hrát taky!"
Jůba se otočil na Horta a ostatní Nikdyvíce. Nedočkavostí jen hořeli.
"Hm, to by mohlo přimět naše děvčata chovat se jako dámy," zamumlal spokojeně skřítek.
Osm macatých princezniček ztuhlo při pohledu na dobré kluky, jak společně s padouchy obcházejí jejich rakve. Hort se přikradl k mátovému keři, překročil svačícího tchoře a utrhl několik lístků. Ravan na něho nechápavě zíral. 
"Co je? Chci mít svěží dech," řekl Hort za pilného přežvykování máty.
"No tak vybírejte! Pospěšte si!" štěkl Jůba.
Agáta si ve své rakvi přála, aby Tedros uviděl hluboko v Sofiině srdci, kdo opravdu je...
Sofie zavřela oči a myslela na všechno, co na svém princi zbožňuje.
Tedros nestál  žádnou z těch holek, ale jakmile se rozhodl zkoušku vzdát, začala ho přitahovat třetí rakev. Něco zvláštního ho vedlo k té dívce v ní, i když vypadala stejně jako ostatní. Ano, něco tam bylo. Něco, čeho si dříve nevšiml. Jedna z těch dívek byla víc, než čím se zdála být.
"Čas vypršel!" řekl Jůba.
Agáta uslyšela výkřik, při kterém stydla v žilách krev, a otočila se na Sofii, jejíž rty zrovna drtila Hortova ústa. 
Hort ji pustil. "Aha. Měla se líbat ruka. Ups." Zbaštil další lístek máty. "Začnem znova?"
"Ty neandrtálče!" Sofie ho nakopla, až odletěl do mátového keře a přistál na svačícím tchoři, který zvedl chvost a stříkal Hortovi rovnou do očí. Hort se motal klem rakví, narážel do nich a ječel: "Nic nevidím! Oslepl jsem!", až narazil zase do Sofiiny skleněné truhly, zapotácel se, spadl dovnitř a uvěznil sebe, Sofii a tchoří smrad pod víkem.
Zděšená Sofie tloukla vší silou do skla, ale to nepovolilo.
"Pravidlo číslo pět. Nikdyvíci si s láskou nezahrávají," zamručel naštvaně Jůba.
"Sami se velmi příhodně potrestali. A teď mi, chlapci, ukažte, koho jste si vybrali."
Agáta slyšela, jak se víko její rakve otevírá.

Str. 202 - 203

Žádné komentáře:

Okomentovat