1. 9. 2014

Strašidelné YA léto s Jotou

Posledním příspěvkem, který je ještě součástí projektu s nakladatelstvím Jota. Je velmi zajímavý rozhovor s překladatelkou knih Ransoma Riggse, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiSirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město, s Bronislavou Grygovou. Která se s námi podělila o radosti a strasti, které na Vás čekají, pokud budete překládat dílo, jehož autor má velmi bujnou fantazii. Tímto Bronislavě Grygové moc děkujeme, za poskytnutí příjemného a pro ni jistě vyčerpávajícího rozhovoru.

ČÁST ČTVRTÁ

1. Jak se Vám knihy Ransoma Riggse překládaly?

Jako u jiných autorů i na pana Riggse si člověk musí nějak „zvyknout“, snažit se odhalit jeho vypravěčský styl, výběr slovní zásoby, nejčastější strukturní prvky výstavby textu, atd., atd. Nejsem si jistá, nakolik se mi podařilo s tím vším úspěšně vyrovnat, ale mohu říct, že jsem se opravdu snažila. Problémem pro překladatele je dnes nedostatek času, se kterým se musí nějak vyrovnat. Samozřejmě chápu, že je třeba s českým překladem vyjít na trh, dokud je zboží ještě takříkajíc horké, někdy je to ale za cenu toho, že v časové tísni překladatel nedořeší vše tak, jak by si přál a jak by si dílo zasluhovalo. Já ale nejsem spokojená nikdy. 

Knihy pana Riggse se mi přesto překládaly poměrně dobře, i když tento pocit měl jisté výkyvy spolu s tím, jak se odvíjel příběh. Když má děj spád, je napínavý a bez hluchých míst, překládá se kniha lépe, než když začne autor nějak tápat, otálet, jako by nevěděl, co si počít dál. Z tohoto hlediska se mi asi lépe překládal druhý díl. 

2. Byla potíž s rozlišením výrazů stvůry a netvoři? 

Byla. Pan Riggs se na několika místech ve výběru lexika inspiroval (alespoň tak usuzuji) staroanglickými výrazy (či výrazy ze staré angličtiny vycházejícími). V některých případech jsem tato slova ponechala v původním znění (jen jsem je podrobila české morfologii) – ymbryna, coerlfolc nebo syndrigast. Tento přístup však nebyl možný v případě slov hollow (nebo někdy též hollowgast) a wight. Jejich význam lze do jisté míry dešifrovat podle slovníku, tato slova byla však použita ve významu ne zcela odpovídajícím jejich původnímu (v prvním díle jsem proto uvedla v závěru knihy glosář s vysvětlivkami). 

Uvažovala jsem v tomto případě velmi dlouho nad českými ekvivalenty. Nakonec jsem se rozhodla pro netvora a stvůru. Kdy netvora chápu jako podřízeného, jaksi neúplného tvora (i proto jsem se rozhodla pro netvora, vlastně tedy ne-tvora), který nemá vlastní inteligenci, tudíž ani názor, a je ovládán jinými – stvůrami, které jsou „plnohodnotnými“ tvory s vlastní duší a uvažováním zaměřenými na páchání zla. Který z těchto tvorů je horší? Z netvorů jde možná na první pohled větší hrůza (vypadají monstrózně – proto jsem chvíli zvažovala i monstrum jako možné řešení, zavrhla jsem je ale i kvůli dalším asociacím, které se na toto slovo nabalují), ale skutečné zlo páchají úhledné a civilizovaně vyhlížející bytosti obdařené vlastním intelektem – stvůry. A to neplatí jen v knihách pana Riggse. 


3. V knihách je i pár peprnějších výrazů. Jak moc se snažíte zachovat původní význam slov? 

Překladatel by se měl snažit o dynamický, idiomatický překlad. Ideálem je přenést veškeré informace věcné i estetické tak, aby čtenář překlad chápal jako původní dílo, aby ho jazyk překladu „nerušil“, ale aby mu přitom bylo jasné, že se děj neodehrává v české nebo moravské Lhotě. Někdy není snadné odhadnout míru expresivity, protože překladatel není rodilý mluvčí a může tak výraz snadno „přepísknout“, ale také „nedopísknout“. Na svou obhajobu mohu jen říct – snažila jsem se! 

Pokud jde o peprnější výrazy, jak říkáte, nemám velký problém se inspirovat – bydlím na sídlišti, pohybuji se mezi mladými lidmi i puberťáky, často je poslouchám záměrně (abych věděla, co frčí – což je slovo, které nefrčí! :-) ) a často nechtě zaslechnu i to, co bych raději neslyšela. Myslím, že ve srovnání s realitou, ve které žijeme, jsou postavy v knihách pana Riggse nadmíru slušné i co do jazykového výrazu. 


4. V knize Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město, jste byla nucena zachovat jeden výraz původní, bylo to kvůli významu slova v dalším textu. Přemýšlela jste dlouho nad tím, jak tuto situaci vyřešit?

Přiznám se, že v tomto případě mi pan Riggs řádně zamotal hlavu. Nečekala jsem, že se do příběhu nějakým způsobem dostane katedrála Sv.Pavla a její tvůrce, Sir Christopher Wren! Jak asi víte, všechny ymbryny mají ptačí jména (slečny Drozdová, Tenkozobcová …), protože mohou existovat v ptačí i lidské podobě. Už slečna Peregrinová mi to komplikovala. Podle všeho by měla být Sokolová. Jenže i u českých ornitologů se v textech objevuje výraz peregrin (či peregrýn) nejen jako součást latinského názvu (Falco peregrinus). Navíc si myslím, že někteří čtenáři mohou vědět, že slovem peregrinus označovali ve Starém Římě poutníky, cizince. A příjmení Peregrin se objevuje v Čechách i na Moravě. 

Když jsem četla Hollow City a dospěla do Londýna, polil mě pot – věděla jsem, že se slečnou Střízlíkovou neobstojím, že ze slavného architekta Sira Střízlíka neudělám, a že ty dva od sebe oddělit nemohu. Na malý okamžik mě napadlo, že bude třeba pro další vydání předělat první díl a vrátit slečnám anglická jména. To by ovšem zatemnilo jejich schopnost nabrat na sebe podobu ptáka. Proto jsem se nakonec rozhodla pro vysvětlivku v textu, jiné řešení nebylo podle mě možné. 


5. Ransom má některá slova tak zkomolená, že děkuje překladatelům za jejich skvěle odvedenou práci. Dumala jste nad významy těchto slov dlouho? Kam si chodíte pro inspiraci? 

Částečně jsem se k této otázce už vyjádřila, pokud jde o ymbryny, syndrigasty apod. Připomnělo mi to doby, kdy jsme jako studenti koukali s otevřenou pusou na text Beowulfa. Hledala jsem v tlustých slovnících a taky jsem se snažila něco „vygůglit“ (slovníky mi pomohly!). Ve druhém díle byly oříškem názvy podivných zvířat. Zjistila jsem např. že grimbear se objevuje v jedné videohře, kde se samozřejmě nepřekládá. Udělala jsem to nejjednodušší – zeptala jsem se přímo autora, zda se nechal videohrou inspirovat. A on mi velmi ochotně a rychle odpověděl: „Ahoj! Grimbear je slovo, které jsem si vymyslel … nemá žádný vztah k nějaké videohře nebo tak. Dávám ti volnou ruku – vymysli si nějaké nové slovo pro medvěda, které trochu nahání hrůzu! :-)“ 

S autorem jsem se také radila jak přeložit název druhého dílu. Slovo „hollow“ je mnohovýznamové a v češtině jsem podobné (které by vystihlo „prázdnotu“ města po bombardování, ale zároveň i to, že v něm žijí netvoři (hollows) a že je jaksi „prázdné“ i z časového hlediska) nenašla. Myslím, že volba redakce - Podivné město je dobrá, byť plně neodpovídá původnímu názvu. 

Ráda bych zde uvedla, že pan Riggs je nesmírně ochotný, milý a vtipný člověk! Hledala jsem ho pod postelí, ale zatím jsem ho tam nenašla. 

6. Chtěla byste mít některou z podivných vlastností? Jak byste ji využila? 

Chtěla bych být neviditelná, alespoň sem tam. Ne proto, abych někoho špehovala, ale spíš proto, že se někdy ocitnu na místě nebo v situaci, kde bych raději nebyla (třeba na nějaké nekonečné a neproduktivní poradě), a tak bych se mohla vskutku nenápadně vytratit. 

Občas by se ale hodila skoro každá z nich. Pár lidem bych ráda vrátila život, alespoň načas, protože tu, na tomto světě, chybí. 


7. Které z podivných dětí nebo i ze všech postav z knih jste si nejvíce oblíbila a proč?

Tak nějak mi přirostly k srdci všechny děti, ale lépe prokreslené jsou charaktery „klučičí“. Z dívek mám asi nejraději roztomile naivní Olivu a z podivných hochů je to – možná se budete divit – Enoch. Je věčně trochu naštvaný, sarkastický, popichuje ostatní, o všem pochybuje, všechno komentuje … takový škarohlíd. Ale já si myslím, že je to zgruntu správný kluk a že jeho pravý čas ještě přijde.


Ještě jednou moc děkujeme Bronislavě Grygové za to, že si našla čas a poskytla nám moc milý a vtipný rozhovor. :-)



Katka


Četli jste:

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město

Žádné komentáře:

Okomentovat