Mám tady další část projektu Strašidelné léto s nakladatelstvím Jota. V této části Vám dám k přečtení úryvek z knihy Ransoma Riggse, Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město. Doufám, že se Vám mnou vybraný úryvek bude líbit.:-)
ČÁST DRUHÁ
„Zvláštní,“ řekl jsem, „přesně tohle jsem si myslel já o vás, než jsem vás poznal.“ Oliva se zasmála. „Jacobe, ty jsi ale moula. Ty sis opravdu myslel, že jsme vymyšlení?“
„Ovšem. A dokonce jsem si to chvíli myslel i potom, co jsem vás poznal. Že přicházím o rozum.“
„Ať už je to skutečné nebo ne, je to neuvěřitelná shoda okolností,“ řekl Millard. „Číst ten příběh
právě minulou noc a pak příštího rána narazit právě na ten kousek geografie, který jej inspiroval? Jaká
je pravděpodobnost?“
„Myslím si, že to není shoda okolností,“ řekla Emma. „Tu knihu otevřela slečna Peregrinová,
vzpomínáte si? Určitě ten příběh vybrala záměrně.“
Bronwyn otočila hlavu, aby se podívala na ptáka, který jí seděl na rameni, a zeptala se: „Je to tak,
slečno Peregrinová? Proč?“
„Protože to něco znamená,“ řekla Emma.
„Nepochybně,“ řekl Enoch. „Znamená to, že bychom měli na ten útes vylézt. Možná pak zjistíme,
jak se dostat z tohohle lesa!“
„Myslím, že ta pohádka něco znamená,“ řekla Emma. „Co si v tom příběhu přál obr? O co prosil
stále dokola?“
„Aby s ním někdo mluvil!“ odpověděla Oliva jako nedočkavá žačka.
„Přesně,“ souhlasila Emma. „Takže, jestli chce mluvit, poslechněme si, co chce říct.“ A brodila se
dál do jezera.
Sledovali jsme ji, tak trochu popletení tím vším.
„Kam jde?“ zeptal se Millard. Zdálo se, že se obrací na mě. Zavrtěl jsem hlavou.
„Jdou po nás stvůry!“ volal za Emmou Enoch. „Jsme beznadějně ztracení! Co si pro ptačí zeleň na
zemi myslíš?“
„Myslím podivně!“ zavolala na něj Emma. Přečvachtala po mělčině až k patě skály, pak vylezla na
její čelist a zírala do otevřených úst.
„No?“ volal jsem na ni. „Co vidíš?“
„Nevím!“ odpověděla. „Vypadá to, že to vede hluboko dolů. Podívám se!“
Emma vlezla do obrových kamenných úst.
„Raději vylez, než se poraníš!“ křičel na ni Horác. „Všichni jsme z tebe nervózní!“
„Ty jsi ze všeho nervózní,“ poznamenal Hugh.
Emma hodila obrovi do krku kámen a poslouchala, co uslyší jako odpověď. „Myslím, že by to
mohla být…,“ začala, ale pak uklouzla po štěrku a její poslední slova už jsme neslyšeli, jak se drápala
nahoru a snažila se zachytit, aby nespadla.
„Buď opatrná!“ křičel jsem a srdce mi tlouklo jako o život. „Počkej, jdu za tebou!“
Brodil jsem se jezerem za ní.
„Co by to mohlo být?“ volal Enoch.
„Existuje jen jediný způsob, jak to zjistit!“ řekla Emma vzrušeně a šplhala dál do obrových úst.
„Ach bože,“ řekl Horác. „Ona tam leze…“
„Počkej!“ zavolal jsem znovu – ale už byla pryč, zmizela v obrově hrdle.
Ransom Riggs - Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město
Katka
Část první - Seznámení s knihou a autorem
Žádné komentáře:
Okomentovat